Dlouho jsem si myslel, že když budu úspěšný, budu i šťastný.

V roce 2006 jsem byl na vrcholu kariéry.
Pracoval jsem jako manažer v mezinárodní firmě, měl peníze, prestiž, cestoval po světě.
Zvenku vypadal můj život jako sen.

Uvnitř ale nefungovalo skoro nic.
Byl jsem dlouhodobě nemocný, vyčerpaný, odpojený od sebe i od těla a nedokázal jsem si najít funkční partnerský vztah. O ženy nouze nebyla, ale o tu správnou jsem zavadit nedokázal.

A tehdy přišel moment, který všechno změnil.

V červnu 2006 mi v Londýně spadl na hlavu hotel s názvem Wake Up (Probuď se).
Nebyla to metafora. Byl to šok.

Těsně předtím jsem měl sen, že na mě padá palanda. Sen, který mě provázel celé dětství a ze kterého jsem se pravidelně s hrůzou budil. Tentokrát mi zachránil život. Stočil jsem se a dal si ruku před hlavu. V tu chvíli na ni dopadl betonový strop.

Moje Probuzení bylo dokonáno. Od té doby jsem už ten sen nikdy neměl.

Ten den jsem pochopil, že problém není v těle.
Ani v práci.
Ani v okolnostech. Ale v nevyřešených emočních vzorcích, které jsem si nesl z dětství.

Problém byl v tom, že jsem dlouhodobě ignoroval sám sebe a nevěděl jsem, jak mám se sebou pracovat a vlastně ani kdo doopravdy jsem. A systém nedával pomoc. Ani alternativa.

Opuštěný matkou ve dvanácti letech na Štědrý večer, vyrůstající s otcem a šestiletou sestrou - bez peněz. Potácející se ve vztazích, které jsem neuměl uchopit. Nemocný, smutný, navenek veselý klaun, ale se slzou pod okem.

Následovaly roky hledání.
Prošel jsem desítkami kurzů, školení, terapií, alternativních i „duchovních“ směrů.

Upřímně:
velká část z toho nefungovala.

Něco pomohlo krátkodobě.
Něco jen vytvářelo pocit naděje a závislosti - na metodě, meditaci, lektorovi, guruovi.
Většina ale byla ztrátou času, energie i peněz.

Ale právě to mi dalo jednu zásadní věc:
schopnost rozlišit, co skutečně funguje – a co ne.

A upřímně pochopit klienty, kteří říkaji: „Vyzkoušel jsem všechno a nikdo mi nepomohl.“

Ten pocit totiž dokonale znám.

Postupně jsem vytvořil vlastní přístup k moderní psychosomatice, který stojí na třech pilířích:
tělo (reálné fyzické projevy, napětí, bolest),
emoce (ne ty, o kterých mluvíme, ale ty, které skutečně žijeme),
hranice (kde říkáme „ano“, i když máme říct „ne“).

Nepracuji s vírou – věřte, že se uzdravíte a přijde to samo…
Nepracuji se sliby – to bude dobré až…
Nepracuji s vizualizacemi ani meditacemi…

Pracuji s tím, co je uloženo v těle, s moderní vědeckou metodou a s databází 4000+ emocí, kterou jsem sám vytestoval u klientů na základě desetileté praxe. Tito lidé přicházeli nešťastní, v bolestech a nemocní a odcházeli zdraví a plní síly, energie a nápadů a s kvalitními vztahy.

Každý z nás má v sobě uložené příběhy. Nejsou to jen vzpomínky. Jsou to záznamy v těle. Neviditelné jizvy, které začnou bolet, když na ně zapomeneme. Já jsem na tu svou bolest zapomínal léta. Až mi tělo přestalo sloužit. Ne náhodou. Psychosomatika není výmluva. Je to výzva. A cesta k uzdravení začíná přijetím toho, co jsme si dlouho odmítali připustit.

Když bolest a nešťastné vztahy nemají diagnózu
Seděl jsem v ordinaci a doktor mi řekl: „Podle výsledků jste v pořádku.“ Jenže já nebyl. Nemohl jsem spát, bolelo mě na hrudi, únava a bronchitida byla tak silná, že jsem se bál zvednout z postele. Jediné, co jsem slyšel, bylo: „To máte ze stresu.“ Tenkrát jsem se naštval. Dnes za tu větu děkuji. Protože to byl začátek.

Vzorce z dětství
V dětství jsem se naučil nebýt sám sebou. Hrál jsem roli hodného dítěte, které nezlobí, nepláče, nevyčuhuje. Žil jsem v napětí, které se stalo mým standardem. Učil jsem se číst nálady druhých dřív, než jsem rozpoznal ty své. Dospělý život mi jen zopakoval scénář: hledal jsem si lidi, kteří mě opakovaně zraňovali – a já se divil proč.

Psychosomatika říká: co neprojevíš emocemi, projevíš nemocí, bolestmi, nešťastnými vztahy a nedostatkem energie a nápadů. A já to začal chápat. Ne logicky. Tělem.

Vztahy, které bolí
Zničující vztahy nejsou náhoda. Jsou zrcadlem. Vztah s manipulátorkou mi ukázal, jak málo jsem si vážil sebe. Každé slovo, které mě bolelo, mělo původ ve větách z dětství. Každá kontrola, výčitka, ticho – to všechno už jsem znal. Tělo to vědělo dřív než mysl. Přišel žaludek, migrény, ekzémy, úzkosti. Až jednoho dne jsem se zhroutil. A v té temnotě jsem poprvé zahlédl světlo.

Emoce jako lék
Začal jsem se učit nově. Ne ze seminářů, ale z těla. Každé sezení u terapeuta, každá slza, každé „ne“ vyslovené s respektem ke mně samému byla kapkou do studny sebelásky. Naučil jsem se dýchat. Plakat. Být zranitelný. Vnímat intuici. A hlavně – neutíkat.

Psychosomatická léčba není zázrak přes noc. Je to cesta. Cesta domů – k sobě. K pochopení, že když tělo bolí, není to selhání. Je to volání po změně.

Tělo si pamatuje. A tělo odpouští v okamžiku pochopení příčiny a po správném zpracování.
Dnes se věnuji lidem, kteří ke mně přicházejí s bolestmi, nemocemi, špatnými vztahy a nedostatkem energie a nápadů. Často nevědí, odkud přichází. Všichni máme v sobě emoční mapu. Někde v ní leží viníci, někde oběti, někde lásky, které jsme nepřijali. Prací s psychosomatickou mapou tyto vrstvy odkrýváme. A uzdravení se děje. Krok po kroku, ale rychle a jednoduše.

Viděl jsem lidi, kteří ztratili naději. A viděl jsem je znovu stát. Chodit. Smát se. Milovat. A mít kvalitní a láskyplné vztahy.

Často se mě lidé ptají, proč u některých dochází ke změně velmi rychle.
Odpověď je jednoduchá – ale ne líbivá:

Ne proto, že bych „něco dělal za vás“.
Ale proto, že dokážu velmi přesně číst signály těla a nervového systému a mám podrobnou mapu vašeho emočního těla. Je to 4 000+ emocí uložených ve vašem těle a mnou zapsaných na základě příběhů klientů.

Navíc mám vybudovanou velkou citlivost jít ke kořenu problémů ihned. Ne za deset sezení, ne za půl roku hrabání se ve vašem životě. Já mířím přesně a na cíl, a tím šetřím čas vám i sobě.

Někdo tomu říká zkušenost.
Někdo talent.

Já říkám:
mám schopnost  a emoční databázi vnímat to, co většina lidí přehlíží.

Často se mě lidé ptají, proč u některých dochází ke změně velmi rychle.
Odpověď je jednoduchá – ale ne líbivá:

Ne proto, že bych „něco dělal za vás“.
Ale proto, že dokážu velmi přesně číst signály těla a nervového systému a mám podrobnou mapu vašeho emočního těla. Je to 4 000+ emocí uložených ve vašem těle a mnou zapsaných na základě příběhů klientů.

Navíc mám vybudovanou velkou citlivost jít ke kořenu problémů ihned. Ne za deset sezení, ne za půl roku hrabání se ve vašem životě. Já mířím přesně a na cíl, a tím šetřím čas vám i sobě.

Někdo tomu říká zkušenost.
Někdo talent.

Já říkám:
mám schopnost vnímat to, co většina lidí přehlíží.

Často se mě lidé ptají, proč u některých dochází ke změně velmi rychle.
Odpověď je jednoduchá – ale ne líbivá:

Ne proto, že bych „něco dělal za vás“.
Ale proto, že dokážu velmi přesně číst signály těla a nervového systému a mám podrobnou mapu vašeho emočního těla. Je to 4 000+ emocí uložených ve vašem těle a mnou zapsaných na základě příběhů klientů.

Navíc mám vybudovanou velkou citlivost jít ke kořenu problémů ihned. Ne za deset sezení, ne za půl roku hrabání se ve vašem životě. Já mířím přesně a na cíl, a tím šetřím čas vám i sobě.

Někdo tomu říká zkušenost.
Někdo talent.

Já říkám:
mám schopnost vnímat to, co většina lidí přehlíží.

Když se správně pojmenuje skutečná příčina,
tělo se začne uzdravovat samo.

Nevěřím na zázračné uzdravení bez pochopení příčiny problému.
Věřím na správně položenou otázku a psychosomatiku.

Kdysi jsem objevil, že mám léčitelský dar, ale roky jsem tomu vůbec nevěřil. Sám jsem pragmatik a bývalý manažer.   Dám na něco ruce a zahojí se to – někdy hned. Někdy tak, že lékař na RTG nechápe, že ta zlomená kost je úplně zhojená za pár dnů. Někdy tak, že jen poprosím, aby ten člověk byl zase zdravý, a šéfredaktorka časopisu Žena a života se po měsíci zvedne z postele a dojde si konečně sama na záchod. Tak moc ji bolela záda, že předtím nemohla sama na toaletu dojít.

To jsou konkrétní příběhy. I můj, kdy jsem si na motorce v Gruzii zlomil nohu a za pár dnů šel do Vojenské nemocnice. Lékař se dobře pobavil a řekl, že takhle hezkou zlomeninu zahojenou za pět dnů ještě neviděl. Že ten snímek odpovídá měsíci po úrazu. Musel jsem mu ukázat fotky. Do zprávy mi se smíchem napsal: „léčí lidi“.

Další víkend jsem šel 25 km trek po horách. Noha pobolívala, ano, ale šla. Fungovala. A já taky.

Věřím na konkrétní psychosomatické souvislosti konkrétního člověka. Díky tomu mají lidé v osobní péči či online kurzech doslova zázračné příběhy. To je ten pravý klíč. To, že se vše odehrává rychleji díky daru, je bonus navíc, za který jsem velmi vděčný – a klienti také.

Moje práce není pro každého.
Není pro ty, kdo hledají rychlou náplast bez „uvědo=>mění“.
Není pro ty, kdo chtějí slyšet to, co už znají.
Není pro arogantní náfuky, kteří si myslí, že si zaplatí a dostanou.

Moje práce je přesně jako v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Principy se nemění. Každý má to, co zasel a čím si prošel. Dobrým lidem rád a s láskou pomohu, zlé zásadně neberu.

Moje práce není pro ty, kdo chtějí odpovědnost přenést na někoho jiného.

Je pro ty, kdo cítí, že:
tělo jim něco říká,
staré přístupy selhávají
a že změna musí jít hlouběji než jen „léčit symptomy“.

Pokud vás můj příběh zaujal, můžete pokračovat dál:

podívat se na reference lidí, kterým se změnil vztah k tělu i k sobě,
projít si můj Transformační psychosomatický kurz,
inspirovat se,
probudit se!

Tak jako já po té ráně do hlavy, která mě málem zabila. 

Důležité je teď jediné:
začít se sebou pracovat, protože každý máme v oblasti emocí co dělat a tahle společnost potřebuje zdravé, silné, sebevědomé jedince, kteří budou její páteří a oporou.

Práci na sobě neděláte jen kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby se nám tu všem dobře žilo. Aby na sebe lidé byli hodní, veselí, přející a zdraví.

A to je moje vůle a důvod, proč dělám tuto práci. Pro vás a pro společnost.

Pokud máte zájem, můžete se o Psychosomatice a mém přístupu dozvědět více zde v e-booku „Úvod do psychosomatiky a jak emoce ovlivňují Vaše tělo, mysl a vztahy“.